Zavřít stránku

Dětem

Zažít domácí násilí je extrémně traumatizující zkušenost, jejíž následky si oběť mnohdy nese celý život – fyzické i psychické. Dostat se z tak nerovného a děsivého vztahu je náročné pro každého (dospělého) člověka. Pokud jsou oběťmi nebo svědky domácího násilí děti, je jejich situace ještě těžší. To vyplývá nejen z jejich přirozeně závislého vztahu k rodičům, ale i z jejich větší zranitelnosti a omezeným možnostem jak situaci řešit.

U dětí, které jsou svědky či oběťmi bití, týrání nebo zneužívání, mohou vznikat různé vývojové poruchy, šokové reakce a snahy o únik z této situace, které mohou vést až k sebevražedným myšlenkám či dokonce pokusům.

Je důležité si uvědomit, že pro dítě je velmi obtížné se v nastalé situaci vyznat a zorientovat. Nerozumí tomu, co se doma děje, cítí bezradnost a opuštěnost. Stejně jako dospělý má potřebu přebírat odpovědnost či vinu za vzniklou situaci na sebe a snaží se hledat řešení.

1. DÍTĚ JAKO OSOBA OHROŽENÁ DOMÁCÍM NÁSILÍM

Jak se bránit a na koho se obrátit?

Vyhledat ve svém okolí spojence, dospělého důvěryhodného člověka, který pomůže v situaci se zorientovat. Může se jednat o jednoho z rodičů, jiného příbuzného, souseda, rodiče kamaráda, učitele, výchovného poradce, ředitele školy, školního psychologa, lékaře.

Obrátit se s žádostí o pomoc nebo radu na linky důvěry (bezplatná Linka bezpečí) nebo krizová centra, která mívají k dispozici i krizová lůžka. Linky důvěry i krizová centra mohou v akutní situaci přivolat policii nebo záchranou lékařskou službu.

Platí stejný bezpečnostní plán jako pro dospělé.

Při zranění je důležité zavolat Policii ČR a vyhledat lékařské ošetření, o kterém lékař sepíše podrobnou zprávu.
 

Kdo má povinnost hájit práva dětí?

  • Sociální pracovnice a pracovníci oddělení či Odboru sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) na městských či obecních úřadech.

Sociální pracovníci mají povinnost hájit práva dětí, které jsou oběťmi týrání (psychického i fyzického) a zneužívání. Pracují s dětmi, které jsou svědky domácího násilí, dětmi z problémových nebo dysfunkčních rodin.

Sociální pracovníci jsou ustanovováni nezávislými opatrovníky dětí u soudu v případě rozvodu rodičů.
Pokud je to nutné, zasahují v jakoukoli hodinu. Je možné se s nimi spojit prostřednictvím operačního důstojníka Policie ČR, který má kontakt na pohotovostní telefon pracovníků OSPOD. Kontakty na sociální pracovníky mají i některé linky důvěry – www.capld.cz.

V akutních případech může sociální pracovník se souhlasem soudu (tzv. předběžné opatření) umístit dítě do bezpečného prostředí krizového centra, dětského azylového domu, dětského nebo diagnostického domova nebo ke známým či příbuzným dítěte. V kontaktu s dítětem a s osobou, která o něj pečuje, zůstávají sociální pracovníci i nadále.

  • Policie ČR zasahuje při akutním ohrožení dítěte nebo při podezření či přímo spáchání trestného činu. Následně kontaktuje sociální pracovníky.

Jestliže se dospělý člověk dozví o týrání dítěte, má povinnost tuto skutečnost oznámit. Může tak učinit na Policii ČR, státním zastupitelství, soudu nebo Odboru sociálně-právní ochrany dítěte.
 

Kde najít v krizi bezpečí?

Tato zařízení poskytují nejen azyl, ale i péči psychologa nebo psychiatra. Většinou vyžadují souhlas zákonného zástupce dítěte nebo sociálních pracovníků OSPOD (jejich rozhodnutí potvrzuje soud vydáním předběžného opatření).
Pro bezpečí v bytě nebo domě platí stejná pravidla jako u dospělé osoby – pokud možno dostat se z dosahu násilné osoby. V případě ohrožení je důležité mít volnou ústupovou cestu. Jestliže není možný útěk, je nutná alespoň bariéra mezi násilnou osobou a ohroženým dítětem.

Pokud hrozí vážné nebezpečí, je nutné vždy zavolat Policii ČR (tísňové volání – 158).
 

Péče o děti

Děti nemusí zůstávat s rodiči nebo těmi, kteří se o ně mají starat, pokud jim ubližují a neplní své povinnosti. Je však důležité držet se určitých pravidel. Je nutné se na odchod připravit dopředu a spolupracovat s Odborem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) – informovat a vysvětlit situaci. V akutních případech může sociální pracovnice a soud rozhodnout velmi rychle předběžným opatřením.

Soud může rozhodnout o změně osoby, která se má o dítě starat. Pokud jsou rodiče rozvedení a dítě je svěřeno do péče jednoho z nich, má druhý možnost zažádat si o svěření dítěte do své péče. Stejně tak si o svěření do péče mohou zažádat i další osoby, které se o dítě chtějí starat, například prarodiče, dospělí sourozenci, jiní příbuzní či známí. Soud se ve svém rozhodnutím často přiklání k přání dětí.

Přesnější informace o svěření dětí do péče mohou poskytnou občanské poradny.

 

2. DÍTĚ JAKO SVĚDEK DOMÁCÍHO NÁSILÍ

Odpovědnost za řešení domácího násilí nese dospělý. Není v silách dítěte, aby vyřešilo problém za dospělého. Může ho však podpořit, domluvit si bezpečnostní plán – co dělat v případě opakování domácího násilí. Může upozornit na existující možnosti. Rozhodnutí je na dospělé ohrožené osobě.

Ani oběť, ani svědci domácího násilí nejsou vinni. Na vině je vždy pachatel, který se DN dopouští.
 

Co může dítě dělat?

Pokud je to přiměřené věku dítěte, může být prvním krokem z tíživé situace pokus otevřeně si s ohroženou osobou (nejčastěji jedním z rodičů) promluvit. Sdělit své pocity a přání, např. „bojím se o tebe“, „už nechci bydlet s tím, kdo ti ubližuje, mám z něho / z ní strach“, „chci, aby odešel / odešla nebo abychom odešli my“, „vím, kde můžeš mluvit s odborníky“.

Je užitečné nabídnout kontakt na odborníky. Mají s řešením takových problémů mnohaleté zkušenosti a poskytnou potřebné informace. Je možné obrátit se na linky důvěry pro děti – pomohou ujasnit co je potřeba a zodpoví všechny otázky. Volat lze anonymně, na některé linky i bezplatně.

Je také možné hledat oporu ve svém okolí – požádat o pomoc důvěryhodného dospělého. Sdělit mu své trápení a přání. Například „Mámu bije táta, už nevím, co mám dělat. Můžeš si s ní promluvit, chtěl(a) bych, aby se rozvedli. Pomoz mi jí to říct. Nemůžeš jí pomoci?“ Může to být příbuzný, známý, soused, někdo, kdo je na straně ohrožené osoby a jehož radu přijme.

V případech, kdy je možné domácí násilí prokázat, může sociální pracovnice Odboru sociálně-právní ochrany dětí, Policie ČR nebo soud zasáhnout přímo. Sociální pracovnice (OSPOD) rodinnou situaci prošetří, nabídnou informace, podporu, možnosti náhradního ubytování, kontakty na odborníky. Důležitý je samotný fakt, že o domácím násilí někdo ví. Kdyby byla situace nebezpečná i pro dítě, sociální pracovnice ho může umístit v bezpečí – u příbuzných, známých, v azylových domech a krizových centrech.

Domácí násilí lze také ohlásit na Policii ČR. Ta má povinnost jakékoli oznámení pečlivě prověřit. Policii ČR je nutné zavolat ve chvíli, kdy se domácí násilí odehrává. Někdo z blízkých je v ohrožení, je zahnaný do kouta, nemá kam utéct, nemůže se hýbat. Nebo když jsou po něm ještě viditelné stopy (poškozený nábytek, roztrhané oblečení, stopy krve atd.). V případě nouze je možné požádat o pomoc sousedy, náhodné chodce, kohokoliv.

S žádostí o pomoc je možné se obrátit na:

  • linky důvěry
  • krizová centra
  • orgány sociálně-právní ochrany dětí
  • osoby pověřené sociální právní ochranou
  • učitele, školní psychology a výchovné poradce ve školách
  • pracovníky pedagogicko-psychologických poraden
  • pediatry, dětské psychology a psychiatry
  • službu kriminální policie a vyšetřování Policie ČR
  • soud
Autor: Andrea Kohoutová